www.vapenik.com

Chemie kolem nás

Asi to všichni znáte, snažíte se něco vymyslet v práci, okolní vzduch má zajímavých dva-a-dvacet stupňů a nějakých pár desítek procent vlhkosti k tomu. Docela optimální klima na produkci myšlenek, na jejichž základě bude někdy v čase „potom“ stát celé zařízení, na které se bude s důvěrou obracet drážní flotila. Pravda, že ten den se celkem dařilo.
Po nějaké době pracovní morálky si začínám všímat zajímavých souvislostí mezi tím co bylo, je a možná bude. Všimnul jste si někdo, jaký je tok myšlenek, když Vás někdo v nedávné době rozčílí do ruda nebo naopak v momentě naprosto neočekávaném překvapí takovým způsobem, který poslední dobou znám jen z amerických filmů oceněných nejvíce jednou soškou Oskara? Celý pohled na věc je z mého hlediska trochu kontraproduktivní, neboť bych celý den musel poslouchat Daniela Landu a občas to proložit trochou kvalitního metalu, abych si mohl v důsledku přiznat, že tohle je ten správný den, kdy jsem odvedl nadpůměrný výkon podobný těžebnímu průmyslu z období mezi zvolením Ludvíka Svobodou prezidentem a Sametovou revolucí.
Ono to je i celkem príma, zažrat se do něčeho zajímavého, když mě to baví. Jen pro to musí být podmínky, kterých se ne vždy dostává v optímální míře. Není to jen o klimatu (ať atmosferickém či pracovním), jako člověk jsem bohužel řízen centrální mozkovou soustavou která je zase řízena jinými chemickými procesy. Nejhorší na tom je, že kontrola nad touhle chemií je někde úplně jinde, než bych si přál, což může být na druhou stranu celkem výhoda. Někdy.
Jsme pány svého času a té hromady tkání a kostí, která nás drží pohromadě. Chceme aby to tak bylo. Tísíckát opakovaná lež se stává pravdou. Jaké kouzlo dokáží udělat odvážně zkombinované nápoje různého alkoholického složení a původu asi není třeba rozebírat, není nad to si ten pocit vychutnat druhý den. Při troše stěsti to odezní dopoledne, při menší troše štěstí nezbývá než veřit v lepší zítřek. Naštěstí se s tím dokáže tělo poměrně rychle vypořádat. Většina populace má naštěstí játra dostatečně silná, aby v relativně krátkém čase odbourala ten ošklivý ethalon, který jsme do sebe nalévali v nevídaném množství. Stejně je to zvláštní, jak se tělo s touhle látkou dokáže vypořádat, aniž by do toho nějakým způsobem zasáhla evoluce. Kdyby to tak fungovalo se vším.
Bohužel už ne tak dobře mě reaguje organizmus na cizí látky živočišného původu, s nimi si zas až tak rychle poradit neumí. Otázka v čem je zakopený pes, proč tohle taky nejde tak jednoduše. A tyhle látky ještě povzbuzují CNS a ta produkuje do organizmu cosi, o co v krvi vůbec nestojím, co tam nepatří. Aspoň ne za té podmínky, že některé děje skončí dřív než začnou. Asi konečně začínám chápat důvod mého celoživotního odporu k chemii.
Tahle věda je pro mě něco mezi nebem a zemí, něco na co budu vždycky koukat s nedůvěrou. Asi se najdou lidi, kteří tomuto holdují a fascinují je jednotlivé molekulární reakce. Dokáží Vám velmi jednoduše s pomocí plně popsaného papíru velikosti A0+ a verzatilky vysvětlit, proč se to a tamto děje včetně hromady vyjímek, kterých je víc než jich má samotný Český jazyk.
V důsledku je ale stejně fascinující, jak tohle hromádka tkání obrůstající kosti dokáže fungovat. A nepotřebuje k tomu nic víc, než trochu kyslíku dodávanou v pravidelných intervalech, trochu vody a sem tam něco dobrého k snědku. A jako prémie se mi občas do mého autonomního organismu přimíchá cosi z jiného autonomního organismu, čehož důsledkem je nesoustředěnost a naprostý odliv myšlenek. A taky dobrá nálada. Akorát ne vždy o to stojím.