www.vapenik.com

Radovan Vápeník | osobní webstránky

Levandulová Francie 2006

Vydat se v dnešní době ke středozemnímu moři, nebo projet část Francouzské riviéry není nic zvláštního a světoborného, já bych ale přeci jen rád napsal pár řádků o výletu který jsme podnikli na velikonoce 06. Takovou cestu jako my měli nezprostředkovává žádná cestovní agentura ani kancelář.

Počátkem našeho výletu, můžeme mu tak říkat, protože cestuje se spíš za prací a na dovolenou, byl studijní pobyt jednoho z našich dobrých kamarádů. A to byl i takový impuls, protože věřím, že jinak bych si seděl doma na pozadí a koukal na bednu!

Vyrážíme tedy v neděli 16.dubna s napakovaným autem plným potřebného vybavení, proviantu a tekutých pochutin, vstříc novému dobrodružství a nespočetným zážitkům. S plánem návratu nejdříve na konci týdne. Brzy ráno zastavujeme v Praze na Černém mostě, dokupujeme drobnosti a hurá do Němec. Směr je jasný. Plzeň, Rozvadov, bloudění v Ambergu, pak už ale obloukem kolem Nürnbergu, Heilbronnu, Mannheimu a dolů na Karlsruhe, a Basel. Před švýcarskou Basilejí odbočujeme z dálnice, překračujeme řeku Rýn a také Francouzskou hraniční čáru. Bez zbytečných přechodů a ostatních blbostí. Míříme na Belfort a Vesoul kde v lesíku nad městem máme naše první tábořiště.

Vstáváme časně ráno, protože času není na zbyt a bez snídaně pěkně do Besanconu a dál dolů na jih. Lons-le-Saunier, Bourg-en-Bresse a krásný Lyon. Na tohle město asi jen tak nezapomenu, nevím jestli to bylo kvůli atmosféře, která na nás dýchla… Nebo spíš tím, že jsme přijeli z Čech po celkem kruté zimě a když jsme opouštěli matičku vlast teplota jen obtížně překračovala nulu a v Lyonu krásných dvacet a ještě slunečno. Prohlížíme město, spíše nahlížíme kam se jen dá, bez průvodce a s mapou z autoatlasu. Několik hodin na nohách, ale zase rychle zpátky do sedel. Spíš do sedaček. Z Lyonu na Valence a Sisteron. Zde ve vyšší nadmořské výšce a znatelně nižší teplotě nocujeme. Naším cílem na další den je totiž soutěska Verdon, nebo chcete-li Verdunský kaňon. Ten u města Castellane také objevujeme a zkoumáme jak se jen dá. Nejdříve nahlížíme z příkrých strání do kaňonu, pak parkujeme a sestupujeme na jeho dno. Po lávkách a žebříku vstupujeme do tří několik desítek metrů dlouhých tunelů vyhloubených kvůli lepší průchodnosti kaňonem a pouze za osvětlení z fotoaparátu se nám je podaří zdolat. Cesta by byla na několik hodin, my ale tolik času bohužel nemáme a tak jenom rychle vykoupat a do Marseille. Máme zde totiž v sedm večer sťuka s Petrem u kterého budeme ubytováni po několik příštích dní. Marseille jsme našli a k mému údivu jsme našli i tu správnou kolej, patro i pokoj. Jenom náš hostitel byl zrovna na wc :) Večer ještě stihneme procházku na pobřeží. Cesta k moři nám zabrala 1700 km a tři dny.

Čtvrtý den ráno je již auto opět napakováno a vzhledem k tomu že jsou Velikonoce a Petr má týden volno vyrážíme na Francouzskou rivieru!! Vezmu tu tedy hupen, přesně jako jsme to tenkrát udělali my a zastavím se jen u těch zajímavých míst a věcí které mi tak nějak utkvěly v paměti. Opouštíme Marseille jehož prohlídku si necháváme na poslední den naší návštěvy a pěkně na východ. Chceme jet celou cestu po pobřeží, prvním městem nebo spíš městečkem je Chassis. Tady snídáme, ochutnáváme slanost moře. Následují la Ciotat, Toulon, Hyeres, a spoustu dalších. Našinci spíš prozradí víc název městečka St. Tropez. Kdo by jej taky neznal. Prohlídku si nemůžeme nechat ujít, ale moc zajímavých míst tu není, prostě jenom přístav, hradby staré pevnosti a krámky. Prý máme štěstí že je teprve duben, lidí tu bylo stejně ale nějak přespříliš. To spíš Cannes už mělo tu pravou atmosféru, tu atmosféru kterou jsem si představoval. Do města jsme dorazili kolem šesté večerní, parkujeme na proslaveném korzu a usedáme na pláž. Pohodová večeře u moře, stmívající se městu, kulisa hotelů, moře a všeho ostatního měla prostě šmrnc. Dáváme pivka a vyrážíme na obhlídku města. Řeknu Vám, nějaké ty kačky na účtu a člověk by nelitoval strávit v tomto městu několik dní a jenom se tak procházet. Ani nevím čím to, města moc nevyhledávám ale tady to bylo něco jiné. Bohužel mi ty penízky nemáme a tak opouštíme město asi kolem druhé ráno, přesouváme se k Antibes kde na pláži mezi obytnými auty rozděláváme stan a nocujeme.

Ráno časně balíme, a rychle do Nice. Tady opouštíme auto v obrovské podzemní garáži a pěkně na snídani. Kafíčko, houstičky, klídeček. Jo tak na to by si člověk zvykl asi rychle. Atmosféra Nice si s tou z Cannes je tak podobná, že už se snad ani rozplývat dál nebudu, tržnice, uličky s rybím trhem které člověk viděl i v detektivkách a ostatní pikantnosti tomu dávají prostě tu pravou jižanskou atmosféru. Přístav a pobřeží se krásně pozorují z vyvýšeného výběžku kde měli v parku i umělí vodopád! Kam se ale těšíme bylo Monte Carlo nebo Monaco chcete-li. O tomhle městě nebo spíš státu ve státu by se dalo psát hodiny a ani dvacet stránek by nestačilo. Co člověk ale určitě musí vidět je mořské muzeum, palác královské rodiny, oba dva přístavy – jak ten velký tak i menší z druhé strany paláce, podzemní nádraží se šestnácti patry parkovacích míst pro auta, závodní okruh a legendární kasino. Do posledního jmenovaného jsme sice nezamířili, ale projet si dvakrát závodní okruh byl taky fakt dost dobrej zážitek!!! O mořském akváriu radši pomlčím, protože na tomhle místě by jste mohli klidně strávit celý den a vůbec by jste toho nelitovali. My měli ale na tyhle všechny věcičky měli jenom odpoledne ale stihli jsme toho opravdu požehnaně. A to nemluvím o tom, že do těch míst se chci jednou rozhodně vrátit!!!

V noci opouštíme tedy Monaco a po dálnici svištíme co to dá zpět do Marseille kde kolem třetí ráno večeříme a utaháni usínáme..

Náš šestý den měl být před cestou zpět domů trošku odpočinkový a tak tedy vyrážíme do centra Marseille. Průvodce jsme si vybrali celkem obstojného, no musí se uznat že to tu Petr zná. Ani nevím co popisovat, v průvodci je toho mraky a tak spíš Marseille navštívit :o)

Přístav, kostel nad městem, nádraží, metro, a hlavně spousty uliček ve kterých člověk zabloudí jedna báseň. Ale asi za den poznat Marseille je nesmysl. Večer v roli špatných mechaniků rozbíjíme na Petrově skútru co se jenom dá a tak radši bereme alko a jdeme na pobřeží koukat na západ slunce. Ráno nás to totiž čeká.

Cesta domů musí přijít jednou tak jako tak, ta naše přišla sedm dní poté co jsme opustili rodnou vlast. Sedm dní a už se zase do ní vracíme.. Loučíme se s Péťou, kličkujeme celkem i úspěšně městem a do Avignonu. Už jsme asi tak utahaní že zastavujeme jenom na břehu řeky Rhony, fotíme ty ¾ mostu a pěkně dál k severu. Montelimar, Valence, Bourgoin-Jallieu Lons-le-Saunier a Pontarlier dáváme celkem slušně na jeden zátah a překračujeme hranice do Švýcarska. K městu Neuchatel a stejnojmennému jezeru kde v jeho blízkosti přenocujeme. Na louce, spíš pastvě, v přítomnosti nějakého psiska a pekelné zimy. Ráno v pět budíček, a mažeme to domů. Teda až na policejní kontrolu ve Švýcarsku a později také v Německu. No ale to by bylo na jinou, hodně úsměvnou historku. Biel, Basel pěkně po okreskách, jen co jsme v Německu pěkně na dálnici a svištíme to domů. Cesta byla úplně stejná jako když jsme jeli tam, prostě po německých dálnicích to jede. A tak jsme v Hradci Králové už v pět odpoledne po osmy dnech jedné z nejlepších cest jakou jsem kdy podnikl. Dálka jakou jsme urazili stála opravdu za to a mě nezbývá jen doufat, že se na jih Francie ještě někdy podívám a tentokrát tam strávím delší dobu a pekelně si to užiju...